SIG Jazyky: Když je vrahem překladatel

Rád si občas přečtu detektivku od „královny Agathy“ a vzhledem k tomu, že jich mám na kontě přes čtyřicet, občas se ke mně nějaká dostane znovu. Před časem jsem četl knihu „Vždyť je to hračka“, jejímž hrdinou je Luke Fitzwilliam, policista ve výslužbě (chybí v ní klasičtí hrdinové Hercule Poirot i slečna Marplová). Nedlouho poté jsem dostal balík románů, mezi kterými bylo její novější vydání, nebo lépe řečeno nový překlad (celkově je to asi teprve druhý případ, kdy jsem zaznamenal dva různé poválečné překlady téže knihy od A. Christie). Jaké bylo moje překvapení, když jsem při prolistování zjistil, že některé kapitoly pojednávají o něčem jiném! Dalo mi trochu práce sehnat anglický originál (v pobočkách Městské knihovny v Praze jich je pět kusů, ale pořád mezi lidmi), abych přesně zjistil, který z překladatelů se nechal nachytat. Nejmarkantnější rozdíl, kdy se překladatelé liší i v názoru na název kapitoly, uvádím jako zábavný příklad:

Tato brána sice neměla stejnou ozdobně tepanou mříž jako přední vchod, ale tvořily ji dva pěkné pilíře, nad nimiž se klenuly větve dvou obrovských, načervenalých borovic. Proč zrovna borovice – s tím si Luke marně lámal hlavu, ale usoudil, že pro lorda Whitfielda borovice ztělesňují představu dobrého, vybraného vkusu. (str. 149)

Kapitola 16 – Borovice (str. 152)


Borovice zmizela. (str. 160)


„Ta borovice měla strašnou váhu – byla už nějaký čas napůl vyvrácená – vítr ji porazil a přimáčkla ho.“
Luke zavrtěl hlavou.
„Tohle nemohl udělat vítr. Bylo to naaranžováno, aby to tak vypadalo – abychom si mysleli, že jde – o další neštěstí. Ale je to finta. Je to zas ten vrah…“
„Ne – ne, Luke –“
„Říkám ti, že to udělal on. Když jsem mu teď sáhl zezadu na hlavu, do týla, nahmatal jsem – zároveň s jehličím a krví – zrnka písku. A tady v okolí nikde písek není.Říkám ti, Bridget, že tu někdo stál a udeřil ho, když procházel bránou na zpáteční cestě do svého domku. Pak ho sem položil a strhl na něho borovici, aby to vypadalo, jako že ho zabil padající strom.“
(str. 161)


(překlad Jan Zábrana, Odeon, Praha 1971)
Tahle branka neměla stejné zdobené kování, ale dva hezké sloupky korunované dvěma obrovskými růžovými ananasy. Proč zrovna ananasy, na to Luke nepřišel. Usoudil proto, že ananasy jsou pro lorda Whitfielda zřejmě symbolem úspěchu a vkusu. (str. 154)



Šestnáctá kapitola – Ananas (str. 159)

Ananas byl pryč. (str. 166)


„Ta strašná kamenná věc… Už nějaký čas se kývala… Nejspíš mu asi spadla na hlavu, ne?“
Luke zavrtěl hlavou.
„Vítr by ten ananas neshodil. Ach! Ale má to tak vypadat – přesně tak to má vypadat… Jako nešťastná náhoda! Jenže to tak není! Ten vrah už zase vraždil…“
„Ne, Luku, to ne!“
„Určitě ano. Víš, co jsem ucítil vzadu na jeho hlavě, mezi tou krví a ostatním? Zrníčka písku. Tady přece nikde žádný písek není. Říkám ti, Bridget, že tady někdo stál a zabil ho, když se Rivers vracel brankou domů. Potom ho položil na zem a hodil mu na hlavu ten ananas.“
(str. 167)






(překlad Gita Zbavitelová, Knižní klub, Praha 2002)
This gate was not of the same ornate ironwork but had two handsome gate pillars surmounted by two vast pink pineapples. Why pineapples, Luke had been unable to discover! But he gathered that to Lord Whitfield pineapples spelt distinction and good taste. (str. 216)


Chapter 16 – The Pineapple (str. 221)

The pineapple was gone. (str. 232)

‘That beastly stone thing – it’s been loose for some time – I suppose it blew down on him?’
Luke shook his head.
‘The wind wouldn’t do a thing like that. Oh! that’s what it’s meant to looke like – that’s what it’s meant to be – another accident! But it’s a fake. It’s the killer again…’
‘No – no, Luke –’
‘I tell you it is. Do you know what I felt on the back of his head – in with the stickiness and mess – grains of sand. There’s no sand about here. I tell you, Bridget, somebody stood here and slugged him as he came through the gate back to his cottage. Thean laid him down and rolled that pineapple thing down on top of him.’
(str. 232–233)


(anglický originál je z roku 1939, toto vydání HarperCollinsPublishers, Londýn 2002)


Pro odlišný překlad Jana Zábrany mám tři možná vysvětlení: buď vycházel z jiné předlohy (některé knihy autorka pro pozdější vydání upravovala nebo i přejmenovala, ale v tiráži vydání z roku 2002 není nic takového naznačeno), nebo se z neznámých důvodů pokusil o záměrně volný překlad (svou licenci). Anebo za třetí snad nepochopil předlohu – anglický název ananasu pineapple znamená doslovně borové jablko (zřejmě z důvodu podobnosti jeho povrchu s kůrou nebo šiškou borovice).
Dále si všimněme, že paní Zbavitelová skloňuje jméno Luke podle výslovnosti (např. používá oslovení Luku), což bych já osobně také upřednostňoval; pan Zábrana je používá, jako by se vyslovovalo tak, jak se píše, tvary Lukeho apod. vypadají přinejmenším podivně (překlad je možná ovlivněn dobou vzniku, o více než 30 let před druhým).
Jan Zábrana (1931–1984), jinak zdatný a velmi plodný překladatel z mnoha jazyků (min. ze šesti sám, ze tří dalších ve spolupráci), udělal dále chybičku, když jeho překlad jedné věty špatně určuje původce – nemusím zdůrazňovat, že tato informace se nakonec ukáže velmi podstatnou. Možná to sám na konci knihy zjistil, ale nebylo pro něj možné změnit překlad vzhledem k tomu, že se tehdy nepoužívaly počítače a nemohl se snadno vrátit o půl knihy zpět.

„No – tak to přesně nebylo. Ve skutečnosti jsme se kvůli jedné věci pohádali. Měla takového zatraceného ptáka – kanára, co tak pekelně cvrliká – vždycky jsem ho přímo nenáviděl – byla to hloupost – zakroutil jsem mu krčkem. Dneska už nemá smysl se tím trápit. Nejlíp na to zapomenout.“ (str. 152)
„No, ne tak docela. Kvůli něčemu jsme se nepohodli. Měla takového hloupého ptáka – jednoho z těch odporně štěbetajících kanárů, které jsem odjakživa nesnášel – a stala se taková hloupá věc… skončil se zakrouceným krkem. Inu, dnes už nemá smysl litovat loňské sněhy. Nebudeme se o tom bavit.“ (str. 157)
‘Well – not exactly. Matter of fact we had a bit of row over something. Blinking bird she had – one of those beastly twittering canaries – always hated them – bad business – wrung its neck. Well – no good dwelling on all that now. Let’s forget it.’ (str. 220)


Tato kniha byla zfilmována v roce 1981 v americké koprodukci, přičemž došlo k určitým úpravám (vzhledem k rozsahu knih A. Christie bývají některé části zkráceny nebo vynechány, dále je děj často posunutý o pár dekád dopředu), např. hlavní hrdina je překřtěn na kratšího Williamse. Nicméně scéna s kamenným ananasem celkem odpovídá předloze.
Mimo téma bych rád závěrem všem čtenářům časopisu, nejen „psavým“, doporučil stránky poradny Ústavu pro jazyk český, kde je mj. možné postupně prostudovat časté dotazy (rozsáhlé abecední zpracování nejproblematičtějších míst v češtině) nebo zajímavé dotazy týdne. Je možné telefonem a e-mailem zasílat vlastní dotazy a problémy.