Výtvarný SIG

září 2016: Výstava Pocta Karlu IV.

Výstava Pocta Karlu IV.

červenec 2016: Výstava Pohlednice pro Karla IV.

Výstava Pohlednice pro Karla IV.

únor 2016: Výstava Pečetě Země Koruny České, Karlov a Karel IV.

Výstava Pečetě Země Koruny České, Karlov a Karel IV.

V rámci oslav letošního výročí Karla IV. připravil Magistrát hl. m. Prahy v budově Nové radnice na Mariánském náměstí výstavu Evy Erbsové „Pečetě Země Koruny České, Karlov a Karel IV.“.
Výstava spojuje umělecké ztvárnění historických pečetních typářů a liturgických předmětů s Karlovem na Novém Městě Pražském - významným místem, kde v roce 1350 král český a císař římský Karel IV. založil chrám Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého.
Současná výstava na Nové radnici navazuje na expozici uvedenou loni ve Škodově paláci, kde byly představeny pečetní typáře ztvárněné technikou vyškrabávání do vosku. Výběr z této kolekce nyní doplnila autorka malbami liturgických předmětů a propojila tak různými výtvarnými technikami světské a církevní památky.
Výstavu můžete shlédnout od 1. do29. února 2016 v přízemí budovy Nové radnice.

VÝSTAVA - Pečetě Země Koruny České, Karlov a Karel IV.

červenec 2015: Výstava Pečetě Země Koruny České

Výstava děl talentované umělkyně Evy Erbsové, inspirovaná originály pečetních typářů ze sbírek Národního muzea, které mohla veřejnost spatřit v Muzeu Policie ČR v rámci výstavy Víra odcizená a navrácená počátkem loňského roku.
Pečetní typáře ztvárnila Eva Erbsová technikou vyškrabávání do vosku a již jednou je veřejnosti úspěšně předvedla na své výstavě s názvem Komplexní a proměnlivá, která představila rozsáhlou autorčinu tvorbu a v rámci Jarní výstavy v pražských Emauzích.
Díla mohou návštěvníci obdivovat po celý červenec letošního roku ve Škodově paláci v Praze.

VÝSTAVA - Pečetě Zamě Koruny České 

3. června 2015: Autorské čtení na pobočce Městské knihovny v Praze

POZVÁNKA - Autorské čtení na pobočce Městské knihovny v Praze

duben - květen 2015: Jarní výstava výtvarných děl v Emauzích

7. - 14. června 2014: Malování v Chorvatsku

Výstava v prostorách Muzea Horní Slavkov

27. 1. 2013: Komentovaná prohlídka s odborným výkladem - na Karlově

26. 1. 2013: O Praze v obraze - Hlavní nádraží

24. 1. 2013: Komentovaná prohlídka s odborným výkladem - u Apolináře na Větrově

19. 1. 2013: O Praze v obraze - Flora

6. 1. 2013: Výtvarný SIG - na procházce 

Finále Logické olympiády 2012 v Míčovně Pražského hradu

 

Výtvarný SIG a Logická olympiáda 2012

Dne 26. listopadu 2012 hostila Míčovna Pražského hradu Logickou olympiádu 2012. Všem vítězům blahopřejeme, všechny finalisty tímto zdravíme! 

Eva Erbsová, zakladatelka Výtvarného SIGu, atmosféru finále zachytila výtvarně. „ Krásný je vnitřek Míčovny a krásné jsou také zahrady, ve kterých se nachází.“ – podotkla autorka kresby, která se svým SIGem navštívila v plenéru již mnoho významných a historických částí Prahy. V současné době probíhá cyklus plenérů „O Praze v obraze“. 

(text: Markéta Erbsová, marketa.erbsova@mensa.cz)

15. 12. 2012: O Praze v obraze - Praha - Kbely

11. 11. 2012: O Praze v obraze - Mensa gymnázium

20. 10. 2012: O Praze v obraze - Podolí

22. 9. 2012: O Praze v obraze - Podolí

Václav Benedikt - výstava Obrazy uspořádaná k životnímu jubileu umělce

1. 9. 2012: O Praze v obraze - Gutovka

4. 8. 2012: O Praze v obraze - Fürstenberská zahrada

Jana Gruberová, Fürstenberská zahrada 14. července, 30 × 25 cm, olej na plátně, 2012

 

19. 7. 2012: Autorské čtení - Zeď nářků pod jazykem 

Zeď nářků pod jazykem

 

14. 7. 2012: O Praze v obraze - Fürstenberská zahrada

Eva Erbsová, Fürstenberská zahrada 14. července, 25 x 30 cm, olej na plátně, 2012

 

30. 6. 2012: O Praze v obraze - Masarykova vyhlídka

Vernisáž Na cestě 2012

 

Výtvarný SIG na Poštovce: 

Dne 23. 4. 2012 se v Kulturním klubu Poštovka v ulici Zahradníčkova 2 na Praze 5 uskutečnila vernisáž obrazů autorů ze sdružení BENE a Výtvarného SIGu společnosti Mensa. Jack Kerouac by mohl mít radost, že byla nazvána stejně jako jeho slavný román, „Na cestě“ (On the road). 

Úvodní slovo večera pronesl malíř a grafik Václav Benedikt, jenž poděkoval všem organizátorům výstavy a jenž po celý jeden rok přednášel v rámci Výtvarného SIGu o olejomalbě a jejích specifikách. 

Za výtvarný SIG byla vystavena díla následujících autorů: Evy Erbsové, Adély Berčíkové, Petry Frumarové, Jany Gruberové a obou jejích talentovaných dcer, Anny a Zuzany a Marka Řezanky. Večer zněl v doprovodu hudební skupiny 2+2 Saks Kvartet. Šlo o velmi příjemný večer. Pod okny kvetoucí třešeň, z terasy pohled na zvolna se zelenající stráň, pohoštění, hudba, milí lidé. Co více si člověk může přát. A od přízemí, přes stěny podél schodiště po celé první patro visely obrazy, co dohromady dávaly pozoruhodnou mozaiku motivů, barev a technik. Bylo možné vidět majáky, loďky v přístavu, to jak se malíři toulali na cestách v zahraničí, dále pak krajinky - podzimní, zimní, jarní, letní, bylo možné kochat se světlem pronikajícím lesem a ozařujícím právě odkvétající rostlinu, došlo i na motivy symbolické a abstraktní. Tu se po zdi ospalého venkovského stavení plazilo psí víno, tam zase postávala milenecká dvojice u masných krámů, onde pak stoupala lanovka přímo k zámku. Nechyběly ani mystické či lehce erotické motivy. Celá výstava pak byla proložena i působivými fotografiemi a kolážemi z Rovenska v Rumunsku. 

Ze sdružení BENE lze mj. upozornit na abstraktnější náladové obrazy Jany Hlouškové, která se s námi v loňském roce vydala na pouť do Rudné u Prahy a Na Vidouli. Za Výtvarný SIG byly vystaveny dvě Vrby u silnice z plenéru Na Vidouli (jedna od Evy Erbsové a jedna od Marka Řezanky). Z téhož zářijového plenéru pochází i obrazy od dam Gruberových, konkrétně Přírodní abstrakce od Jany Gruberové, Branka od Zuzky Gruberové a Zátiší od Aničky Gruberové. Sedm statečných doplnily Ibišek od Petry Frumarové a Naivní Větruše Adély Berčíkové. Jana a Anička Gruberovy použily akryl na plátně, Adéla Berčíková akvarel na papíře. Ostatní vystavující v rámci Výtvarného SIGu se prezentovali olejomalbou.

Pro Výtvarný SIG jako takový se jednalo o určité vyvrcholení roční poctivé práce. Práce, která stmelovala lidi s podobným zájmem, práce, která i úplným začátečníkům v olejomalbě dala do vínku to nejdůležitější. Pravidla, bez nichž dobrá olejomalba nevznikne a rozvíjela v nich schopnost se dívat. Však také motto výtvarníka Václava Benedikta po celý kurs znělo jasně: „Nejsme tu od líbivých obrázků, ale abychom se naučili malovat.“ 

Výstava v Kulturním klubu Poštovka probíhá od 23. 4. do 30. 6. 2012. Věříme, že si najde okruh svých návštěvníků a že bude inspirací pro další nadšence o výtvarné umění, kteří jsou schopni se dívat na svět tak trochu jinak, než běžný pracovní den umožňuje.

Autorem článku: Marek Řezanka

(Z velkého počtu dalších vystavujících si dovolíme uvést Rostislava Osičku, Andreu Benediktovou, Miluši Novozámskou, Blanku Štěrbovou, Petru Kajanovou, Jiřího Vrbu, Radku Kuželovou, Martu Milou, Ludmilu Tankovou, Jiřího Radu, Alenu Hankerovou, Lucii Šimčíkovou, Ivana Vitáka, Alenu Petříčkovou, Janu Bémovou, Štěpánku Zapletalovou, Helenu Jílkovou a další.)

 

 

Pozvánka na vernisáž

Plenér s barvou kaštanů:

Sobota 24. září se probudila do pavučin babího léta. Zmizely mračné kruhy pod očima a rozmazané stíny dešťových kapek. Slunce zamáčklo poslední cigaretu a přibralo na váze. Bylo znát, že se oteplí, i když po odhrnutí peřiny zaútočil na člověka neodbytný chlad.
Na zastávce Nové Butovice se u autobusu číslo 179 sešel hlouček nadšenců, kteří v náruči slunečních paprsků odmítli únik na chatu se zahrádkou a vydali se do zahrady jiné s jasným cílem. Dívat se a malovat.

Ulicí voněly preclíky a letadla nám rozpínala svá křídla přímo nad hlavami. Na obzoru se vynořilo tradiční trio. Něco jako tři mušketýři se v plné zbroji objevily dámy Gruberovy, matka Jana a její dcery, Zuzanka s Aničkou. Chybět pochopitelně nemohla Eva Erbsová, která maluje tak samozřejmě jako dýchá či chodí. A za sebe musím říci, že jsem se také velmi těšil. Přece jen, první plátno v olejomalbě jsem měl už za sebou. Jaké je to poprvé jsem tedy věděl – a věděl jsem zároveň, že nechci, aby to prvním pokusem končilo. Byl jsem zvědav, kudy se budu ubírat dále. Málem jsem však své rozhodnutí přehodnotil, když dorazil malíř Václav Benedikt a oznámil nám: „Přijde se na vás podívat Ivo Janoušek, něco by vybral na výstavu, když ho to zaujme.“ Na to jsem reagoval po svém. „Asi je čas, abych se s vámi rozloučil.“ Pan Benedikt nevěnoval mému pokusu o vtip pozornost a pokračoval ve své načaté myšlence: „Neví, co tam uvidí…“ (No právě, pomyslel jsem si, to se nebude stačit divit) „Ale možná si něco vybere. Tak budete mít o motivaci více.“ Nově se na plenéru představila tvář paní Olgy Moravcové a přišla také mladá talentovaná Kateřina Slánská se svým tatínkem. Má řadu zájmů, zatím se hledá a hledá svou cestu i ve výtvarném umění, což je pro pana Benedikta, jenž je nejen malířem, ale i guru olejomalby, litografie a suché jehly výzva.

Restaurace U Petrů, Vidoule, Praha. Slunce pronikalo kaštanovými listy a zapichovalo se do křivé zídky podél strnulého domu. Ulice ještě spala, i když první výfuky již kokrhaly a keře se protahovaly do nového dne. Krajina byla čerstvě gravidní podzimem a tu a tam se zlehka rděla či žlutila. Ořechy se nalévaly, kaštany byly v rozpuku, jablko lákalo k utrhnutí. Dětské hřiště potažené křiklavými kontrasty volalo po hraní, na druhém konci ulice pak dům s důstojností hradu měřil přísně nebe. V dáli komíny vypouštěly z plic kouř a lhostejně sledovaly vše pod sebou. V restauraci U Petrů nás přijali vlídně, dovolili nám nechat si věci na zamčené zahrádce a v jedenáct hodin, kdy oficiálně otvírali, nás k nim vpustili. „Dříve to tu bývalo drsnější“, poznamenal malíř Benedikt, jenž byl vlídným přístupem ze strany restauratérů mile překvapen. Změnilo se toho více. Při obchůzce okolí, kdy si každý mohl vybrat námět pro olejomalbu, pan Benedikt zjistil, že ne všechny cesty jsou stále využitelné. Jedna zarostla k nepoznání, že již po ní nešlo jít. Stejně jsme si všichni vybrali objekty v těsné blízkosti restaurace, takže když nás malíř Benedikt obcházel a konzultoval s námi vznikající díla, nemusel přitom absolvovat pochod Praha-Prčice, ani po nikom vyhlásit celostátní pátrání. Na chvíli jsme si dělali starost o Márii Borzovou, jež se na nás přišla podívat a pak zmizela na výletě, kde se kochala okolím a načrtla si okno do výklenku svého bytu. Velmi nás potěšilo, když jsme uslyšeli její hlas. Ono, co naplat, když čte člověk v novinách stále dokola o tom, jak ten někoho zastřelil, ten zase ubodal, tamten znásilnil a onen týral, napadá ho ledacos.

Motivy olejomalby byly různé. Vrba u silnice, kolotoč před restaurací, houba u pařezu, polena mezi stromy, branka na zahrádku se žebříkem opřeným o starou borovici, zídka klonící se na opačnou stranu než stromy. Každý si vybral, co ho zaujalo a ponořil se do zlatého řezu, míchání barev, hledání kontrastů a valérů a pustil se do boje s hluchými místy, kde splývají barevné plochy stejných hodnot, a je potřeba něco ztmavit či zesvětlit. Malíř Benedikt chodil okolo, pozoroval, nenásilnou formou sděloval své postřehy a vedl, když někdo zakopl či se bezradně rozhlížel. Malíř Benedikt se však profiluje nejen jako umělec, ale též jako vynálezce. Na minulém plenéru zhotovil mobilní alternativní stojan, a to z dvoukoláku, igelitu a hrábí, na tomto plenéru se vytasil s dlouhým ukazovátkem, jež zapichoval na místa, s nimiž by se mělo ještě něco dělat. I když nás naše plátna vtahovala a pohlcovala, mysleli jsme i na materiální základnu. Možná i proto se nikdo z nás nevzdaloval daleko od restaurace U Petrů, kde jsme posléze s chutí pojedli klasická jídla jako guláš s knedlíkem či řízek. Přežili jsme jak návštěvu pana Janouška, tak paní Beranové, kteří se na naše díla přišli podívat s tím, že v případě zájmu by se něco mohlo podívat na nějakou tu výstavu.

Den se vlnil v bezmračné modři a paprscích slunce a vůbec mu nevadilo, že vědci zřejmě překonali další tabu, tentokrát, že rychlost světla je nepřekonatelná.

Dokončovali jsme obrazy, abychom pak ještě v příjemném prostředí poseděli a probrali všechno možné. Zahradní krb nás inspiroval k myšlence, že bychom někdy mohli uskutečnit plenér s opékáním nějakého kusu masa. Umělec je po tvorbě vyčerpán a potřebuje být živ i něčím jiným, než pouze malbou. I když je tu jedna osoba, která toto vyvrací. Je to stálice a velmi talentovaná malířka, Jana Hloušková, které snad v žilách místo krve kolují barvy. Ta po perném dnu stráveném v chladícím boxu dorazila na plenér, když mi ostatní končili. Jen přišla, již se dívala na svět očima umělce, obdivovala tvar pomačkané láhve, nechala se unášet šmouhami na jejím obvodu, v nichž viděla snad celý svět. Jana je živlem i duchem plenérů.

Na závěr jsme se domluvili, že se desátého října od pěti hodin odpoledne uvidíme na vernisáži výstavy malíře Václava Benedikta v Akademii Věd na Národní třídě v Praze a 26. 10. někdy odpoledne se tamtéž sejdeme na další přednášce.

Po vzoru tří mušketýrů mají všechny přednášky malíře Benedikta své motto. „Jeden za všechny, všichni za jednoho“ se v olejomalbě zrovna moc prosazovat nedá, místo toho máme tuto formuli: „Nejsme tu od malování líbivých obrázků, ale abychom se něco naučili.“ Protože v učení a hledání je krása.

Autorem článku: Marek Řezanka

 

 

Pozvánka
Výtvarného SIGu na záříjový plenér

 

24. 9. 2011: Zářijový sobotní plenér

Výtvarný SIG na své cestě za olejomalbou v Rudné:

Dne 18. 6. 2011 jsem se vzbudil za zvonění budíku s tím, že je venku tma jak o dušičkách a že se přístroj musel splést. Nespletl. Skutečně již bylo půl šesté ráno, jen za okny hustě pršelo. Pomyslel jsem si něco o tom, že ten nahoře (a nemyslel jsem prezidenta republiky slavícího své sedmdesátiny jako by to byla už rovná stovka) se zkrátka nechce dívat na výtvor, jenž se již brzy pokusím vytvořit a na nějž se docela těším. Ponurou myšlenku jsem však brzy potlačil s tím, že se musí koukat na horší věci a má první olejomalba jako důvod k další potopě světa zřejmě nepostačí.

Zhruba od deseti hodin dopoledne se sešlo na zahradě husitské farnosti v Rudné u Prahy šest statečných, včetně mé maličkosti, kteří byli ochotni nepřízni počasí vzdorovat se štětcem a paletou v ruce a svým neskonalým nadšením pro umění se dívat.

A kdo že bylo těch šest lidí? Eva Erbsová, představitelka Mensy ČR a jedna z hlavních organizátorů Výtvarného SIGu, jenž se měsíc co měsíc scházel na přednáškách malíře Václava Benedikta na náměstí Barikád v Žižkově sboru. Jana Hloušková, žena, která prošla řadou profesí i těžkých životních zkoušek, a která schopností vidět a po svém zachycovat viděné na plátno přímo žije. Jana Gruberová s dcerou Zuzanou, které nechyběly snad na žádné přednášce pana Benedikta v rámci Výtvarného SIGu. Milan Brůcha, nadšenec pro pigmenty a mistr v míchání barev, který neváhá cestovat až z poměrně dalekého Mostu. A já. Co do zápalu, mohu se s výše zmíněnými rovnat. 

Trochu nervozity jsem cítil. Přeci jen – první olejomalba v životě. Když je něco poprvé, člověk má tendenci to velmi prožívat. Nebude to naprosté fiasko? Jak vůbec se nanášejí barvy na paletu? Kde začnu – a kde jenom skončím? Napadaly mě téměř existenciální otázky.

Povzbudivé bylo, že již po příjezdu do Rudné přestalo pršet a podmračená obloha jakoby říkala: „Tak si teda malujte, když si za tím takto jdete.“ V prostorách husitské farnosti se nám dostalo milého vřelého přijetí místní paní farářkou Libuší Vodičkovou, jež nám uvařila kávu a čaj a poskytla nám zázemí. Již při vstupu do zahrady, která naštěstí nebyla přetavena do úhledného golfového trávníčku s dlážděnými chodníky, ale vyzařovala nespoutanost, svobodu, volnost trav a keřů a smyslnost úctyhodných líp, bříz a smrků, jsem cítil, že tohle je místo, kde inspiraci najdu. Uvítání bylo o to příjemnější, že se objevil Kaštan. Nejde o strom. Ten v zahradě zrovna nebyl. Jeho jméno však dostal roztomilý přítulný zrzavý kocour, který poté, co se přestal věnovat misce s potravou, lísal se k nám.

Než dorazil malíř Václav Benedikt, prošli jsme si zahradu i interiér farnosti. Lavice, kříž, točité schody pod střechu, dřevěný strop, v němž bylo vepsáno vše – smutek očí, poklid stolu se židlí, vlny zmatku, cesta ke smíření. Staré betlémy. V rozích neposkvrněná čistota pavučin a prachu vytvářející neskutečné obrazce. To vše se dalo vidět. Venku se potom rýsovaly další motivy. Větev klanící se vížce farnosti, bříza, chvějící se mezi sloupem Husova domu a stříbrným smrkem. Ospalé okno s květinovými kruhy a řasami z oprýskané zdi. Dřevo připravené na táborák, které smyl déšť a které se choulilo zimou ve studené trávě. Stříbrná smrková větev klenoucí se jako obočí nad sevřenými ústy dvou vedle sebe ležících klád. Jizvy lípy, kolem níž byli přisátí malí šnečci jako pijavice. Všude dokola pulsoval život. Život téměř rajské zahrady, kam díky malému víkendovému provozu skoro nedoléhal hluk silnice a kde existovalo jen to, co se vpíjelo do všech smyslů, které se konečně probouzely.

Pan Benedikt cíl své cesty chvíli hledal a přesvědčil se, že není zahrada jako zahrada. Když jsme mu volali, kde je, dozvěděli jsme se: „Já jsem na místě. Je tu kostel a je tu zahrada a jsem tu správně, nikam už nejdu.“ Vzal to poněkud ekumenicky, neboť se jednalo o kostel katolický, nikoli husitský. Nakonec se nám ho podařilo přesvědčit, aby ještě chvíli hledal – a myslím, že nelitoval.

Nejprve si prohlédl řadu akvarelů od Evy Erbsové, jež je před plenérem malovala v Botanické zahradě na Albertově. Ocenil jejich provázanost, to že nemají hluchých míst, že barvy i valéry přecházejí jedny do druhých s naprostou samozřejmostí, že mají člověku co říci. Upozornil také na fakt, že pak je velmi důležité umět dát obrazy k sobě, tak, aby se nebily, neslívaly se tematicky, měly mezi sebou patřičné rozestupy a tvořily přirozený celek. To samo o sobě je uměním.

Potom nás uvítal s tím, že po teoretických přednáškách o zlatém řezu, podmalbě, barvách a kontrastech konečně přichází okamžik, kdy tyto znalosti přetavíme do konkrétní podoby.

„Nejsme tu kvůli líbivým obrázkům, jsme tu, abychom se naučili malovat. Základem je schopnost vidět, všímat si. Je to dar, co někdo má, podobný dar jako hudební sluch. Lze to i naučit. Někdo se to ale nenaučí nikdy. Je zapotřebí dostat do krve všechny ty zásady, o nichž jsme se bavili na přednáškách. Zvolit si námět. Bez toho to nejde. Rozvrhnout si ho, vybrat zlatý řez. Nezačít si někde v rohu vybarvovat kvítek, ale připravit si celou kompozici, začít nejvýraznějšími místy, hlavními motivy obrazu. Nanášet barvu v plochách, od nejtmavších míst, myslet na kontrasty, jít do valérů, nenechávat hluchá místa, jednotlivé prvky provazovat. Budu vás obcházet, každý mi ukáže, co si vybral a jak to chce zpracovat.“

Pustili jsme se pomalu do díla. Když malíř Benedikt viděl, že své plátno zpracovávám doslova na koleně, protože jsem neměl stojan, jal se hledat možnosti, jak mi stojan vynahradit, protože na koleně to prostě není ono. Kdo hledá, najde. To, co sestrojil, by si mohl nechat patentovat, stejně jako slovutný Jára Cimrman dvoudílné plavky. Co k tomu stačilo? Dvoukolák opřený o čelo tak, že držadlo směřovalo v úhlu šikmo od člověka. Přes toto držadlo byl přehozený nějaký starý kus igelitu, co se válel nedaleko a aby se celá stavba nezhroutila, pomohly hrábě jako opěrka. Praktickým je tento „mobilní stojan“ i po domalování, neboť ho lze přeměnit opět na vozík a hotový obraz dovézt třeba, třeba na smetiště… Ale to zrovna nebylo mým cílem.

Rady pana Benedikta nebyly nijak imperativní ani vtíravé. Jen se vždy podíval a zamyslil. „Snažte se dívat. Jakou tam vidíte barvu? Támhle je to tmavší, pak to přechází, tam vzadu to bude tmavé. A co ta zeleň? Jaká je to zelená? To není barva přímo z tuby. Nenanášet barvu, co je v tubě. Čistou barvu to chce, ale je dobré si ji vytvořit. Tak se ji pokusíme namíchat. Klidně bez zelené. Ze žluté a černé. Stačí vnímat tu zeleň před sebou, její rozmanitosti, kontrasty.“ Většinou jen tiše pozoroval a vnímal, co se v zahradě mezi květy líp rodí. Mluvil spíše před započetím malby, kdy tu a tam upozornil na věci, na něž by si malíř měl dávat pozor, či by spíše už o tom, že si na ně má dávat pozor, neměl uvažovat. „Ten stojan si, Zuzano, postavte trochu jinak. Máte ho proti slunci. Vidíte, jak plátno prosvítá. Stačí o devadesát stupňů, tak – a natočíte se bokem.“

Úplně zase jenom uměním jsme také nežili. Jakoby nám počasí chtělo připomenout, že nejen malbou živ jest člověk, začalo kolem druhé odpolední drobně krapat a my se vydali na něco dobrého do místní hospody. Nelitovali jsme. S plnými břichy jsme se pak odvalili zpět k našim plátnům a pokračovali v díle.

Výsledky se dostavily. Eva Erbsová namalovala jednak vodovými barvami klády, hrnec a kmen, kde déšť, co se na chvíli spustil, celou malbu výrazně oživil. Na menším plátnu pak olejovými barvami vdechla život Bříze v travině, která poputuje na výstavu do Rumunska. Janě Hlouškové se povedl plastický abstraktní obraz, v němž se dala najít řada motivů, ať se již natočil jakkoli. Pro mě asi nejpůsobivějším byl svislý motiv, který bych nazval Šaman (nebo kouzelník) u řeky. Na druhé, podlouhlé plátno pak namalovala řeku a břehy. Dcera paní Gruberové Zuzana se zaměřila na části fary a namalovala velmi působivá zátiší s oknem a dveřmi budovy. Paní Jana Gruberová pak zvolila jemný námět rozechvělé břízy mezi smrkem a sloupem budovy. Milan Brůcha se soustředil na věžičku na střeše a zachytil část domu zakončenou právě zmíněnou vížkou. Já nakonec namaloval dvě plátna. Jedno je zátiší s větví a dvěma kládami, když se to pootočí svisle, mohlo by se to jmenovat: Milenci u potoka za mostem. Ve druhém obraze jsem se nechal unést monumentálností jedné z lip, kde na pozadí se vinou zeď a střechy domů. Uvědomil jsem si, na co si již příště dám u dalšího malování pozor a co bych měl dělat jinak.

Kromě mě průběh akce dokumentoval Tibor Brečka, policejní kaplan, který si sice kvůli pochroumané noze příliš nevyskakoval, zato však plenér svou osobností oživil a patří mu poděkování, jako všem, díky nimž se plenér zrealizoval. Uvažujeme, že naše díla v prostorách husitské fary vystavíme, protože jsou vlastně její součástí, zachycují, jak jsme její kouzlo vnímali a co nám dalo. 

Sobotním plenérem aktivity Výtvarného SIGu a spolupráce s malířem Václavem Benediktem nekončí. Pravděpodobně ve druhé polovině září bude čekat na zájemce další plenér, o nějž přítomní projevili nemalý zájem.

Díky radám pana Benedikta již zájemci o výtvarné umění vědí, čeho se vyvarovat a mohou se během léta cvičit, připravovat a těšit na další společné setkání, kde mimo jiné dojde i na korekce „letní tvorby“.

Večer jsme odjížděli možná unavení, zmožení, pomalovaní i vymalovaní, každopádně jsme ale byli šťastní. Vyčistili jsme si hlavu, prožili jsme den jinak, než dny jiné a bylo nám dobře. Takové dny jsou v životě lidském potřeba, dodávají sílu a energii pro všední dění. Závěrem už jen dodám jediné, díky.

Autorem článku: Marek Řezanka

 

 

Sobotní plenér

 

18. 6. 2011: Sobotní plenér

 

Stopa Výtvarného SIGu v Noci kostelů:

Pátek 27. května se v celé České republice nesl ve znamení takzvané Noci kostelů, kdy bez ohledu na konfesi byly od pozdního odpoledne kostely veřejnosti otevřené. Nemyslí se jen odemčení dveří, ale i vstřícnost duchovní. Každý z kostelů si připravil svou prezentaci, svůj program, jímž chtěl lidi zaujmout a doslova se jim otevřít.

Od pěti hodin odpoledne začala Noc kostelů pulsovat i v Žižkově sboru na Náměstí Barikád. Zde ovšem nekončila půlnocí, ale plynule v deset hodin dopoledne druhý den pokračovala, to samé potom v neděli. Jejím mottem se staly momenty ze života a smrti Jana Husa: Před hranicí, na hranici a po hranici.

Díky podpoře jáhena Davida Hrona získal Výtvarný SIG Mensy České republiky prostory pro svou činnost. Někteří účastníci Výtvarného SIGu pak dorazili na Noc kostelů na Náměstí Barikád, aby program zpestřili a obohatili. Už u vchodu narazili návštěvníci na podlouhlý stůl pokrytý pomůckami na výtvarné umění. Každému hned padly do očí pastelky, tužky, uhly, papíry, ale i bílá trička různých velikostí a barvy na textil. Kdo chtěl, mohl si tričko zakoupit a vyobrazit na něj nějaký motiv, nejlépe z doby Husovy či alespoň symbolicky se k osobě Husa vážící. Nic ale nebylo zadáno striktně, a tak se na jednom z triček vyloupla spokojená kočka domácí, rozvalená na polštářku. Konferenciér večera, David Hron, pobaveně konstatoval, že se bude muset zamyslit, jakou roli hrály kočky v životě velikého Mistra. Celkově však lze říci, že se trička vybarvila vesměs zajímavě a jen podtrhla názorovou a fantazijní rozmanitost kulturního bloku věnovaného Janu Husovi a husitství jako takovému.

Farářka Alena Mynaříková přišla s motivem duhy, kde na jednom pólu figurovala víra, na druhém pak láska. Uprostřed dominovala naděje. Od víry k lásce pršely dešťové kapky, od lásky k víře pronikaly sluneční paprsky, což symbolizovalo trnitou cestu, kdy člověk věří, ale zatím nemiluje v kontrastu k cestě, kdy miluje a díky tomu je schopen i víry…

Markéta Erbsová se svým přítelem zase vsadili na porozumění, symboliku dlaní a květu. Někomu to může přijít v příkrém rozporu s husitstvím, pokud se zaměří pouze na jeho násilnou tvář. Bylo však i o hledání pravdy, o přiblížení božího slova mezi lidi bez přežvýkání oficiálními církevními představiteli, bylo o rozkvětu měšťanstva a posílení šlechty.

Jiný párek, Ondřej s Evou Vopálkovou, se vrhli na kočičí tématiku. Kromě kočky na polštářku se jedna stala mučednicí v plamenech jako odpověď Davidovi, jak souvisí kočka s husitstvím. Mimochodem, o kočce se říká, že má devět životů, což by se o husitech dalo s jistou mírou nadsázky tvrdit také. A na co by se zapomínat nemělo, že Husův odkaz žije dodnes.

Další ze zájemkyň o malbu na triko, Katrin, volila barevné ozdobné motivy ve tvaru ryby, symbolu křesťanství.

Já jsem chvíli otálel. Nakonec jsem si triko netahal, ale vytáhl a ozdobil ho rudým kalichem a černošedou skicou mužské hlavy, co z kalichu vyčnívá. Červená a černá, jak jsou známy ze Stendhalova románu, charakterizují možnosti středověké moci a kariéry: církev a armádu. Celkově má kresba představovat svobodnou volbu s tím, že každá volba se pije do dna a chuť bývá proměnlivá.

Eva Erbsová neúnavně celý večer kreslila črty přednášejících a jedinečným způsobem tak zachycovala celou atmosféru. Ve svém příspěvku neopomněla připomenout dosavadní přednášky malíře Václava Benedikta zacílené na zlatý řez, podmalbu, barvy, kontrasty a praktickou přípravu na olejomalbu. Závěrem pak pozvala všechny přítomné na plenér do Rudné u Prahy, zasvěcený především zátiší a krajinomalbě, který se uskuteční 18. června.

Ukázalo se, že propojení kostelních prostor s výtvarnou činností je vynikajícím skloubením duchovních rovin a přináší člověku radost. Nezbývá mi, než popřát Výtvarnému SIGu do dalšího běhu hodně zdaru a nápadů.

Autorem článku: Marek Řezanka 

 

Plakát na Noc kostelů

 

27. 5. - 29. 5. 2011: Husitská noc

 

Napínání plátna před Nocí kostelů na Výtvarném SIGu:

V pořadí pátá přednáška malíře Václava Benedikta v rámci Výtvarného SIGu tak trochu vybočovala z dosavadního průběhu. Jednak se na ní sešlo zatím nejméně účastníků, což bylo dáno teplým až letním počasím a faktem, že se zde neprobíralo nové téma, ale šlo o souhrn dosavadních poznatků. Za druhé pak byla tato přednáška zacílená více prakticky, než teoreticky, což se projevilo i ve výbavě malíře Benedikta. Místo tradiční fixy se v jeho ruce střídalo kladivo a nůž a my ostatní napjatě sledovali, jak se napíná a upevňuje plátno, aby bylo použitelné a až bude viset na stěně, aby se nekroutilo.

Pokud si zájemce o malbu nekoupí již hotové napnuté plátno, pak by měl vědět, co udělat, aby měl na co vdechnout obraz své umělecké duše.

Přednášející upozornil, jak by měl vypadat rám, do nějž se plátno přichytí. Nedá dopustit na kvalitní smrkové dřevo (stejně jako u barev a jiných výrobků si postěžoval na masovou záplavu nepříliš kvalitních produktů z nové Dílny světa, z Číny). Dále varoval před suky. Sukové dřevo se zkroutí do vrtule a nebude poslušně viset. Dvakrát měřit by měl člověk i tehdy, když nic neřeže, ale naopak spojuje. Není totiž vůbec jedno, jak bude vypadat vnitřní a jak vnější strana, má-li být plátno správně vyztužené. Je třeba si všimnout rýh, které dávají plátnu vůli. Při uchycování plátna pak malíř Benedikt preferoval úchyt na horním a dolním rámu, i když se v realitě často setkáváme s přehybem hodně přes okraje rámu. Názorně ukázal, jak se plátno připevňuje k dřevěné konstrukci. Postupuje se vždy od středu k rohům. Když je plátno správně napnuté, je třeba ho potřít. Šepsem či za léta praxe osvědčeným latexem. Vhodné jsou dva nátěry s tím, že se potírají i strany. V poslední fázi pak přijde na řadu zastřihnutí. Když je již vše dvakrát změřeno, bude se řezat. Nůžky by neukrojily plátno těsně u okrajů, je tedy vhodnější volit nůž. A je vidět, že malíř by měl být člověk alespoň trochu zručný, protože při práci s kladivem a nožem by jinak mohl dojít nejedné újmy.

Přednášející dal příležitost všem nadšencům, co si jednotlivé kroky chtěli zkusit na vlastní kůži, aby tak učinili. Nejstatečnější byla jedna ze slečen Gruberových, která ukázala šikovnou ruku. Zuzana si zkusila „stlouci“ blindrám, neboli slepý rám a natáhnout a vypnout plátno pomocí sponkovače s kladívkem. Její maminka Jana Gruberová pak na napnuté plátno zkušenými tahy nanesla štětcem šeps. Během přednášky plátno zaschlo a nakonec se stalo trofejí Gruberových, aby Zuzana mohla navázat v započaté práci. Teď již nic nestojí mladé umělkyni v cestě a můžeme se jen dohadovat, do jakého obrazu její plátno vykvete. Václav Benedikt shrnul, co jsme se do této doby učili. Promyšlení zlatého řezu, volbu tvarových kontrastů, nemalovat vše jedním směrem, vytyčit si tmavá místa, provazovat jednotlivé motivy, ladit vše do jednoho barevného celku. Nejpilnější ze zájemců o olejomalbu je bezesporu Eva Erbsová, jejíž záběr jde od abstrakce po dětské kresby, které mají kromě precizní formy i ducha a hlubší obsah. Panu Benediktovi slouží její dílka k názorné ukázce toho, co vše lze v rámci výtvarného počínání dělat. Závěrem se přednáška stočila k různým pigmentům, jež lze použít jako podmalbu a k vybavení, jež je pro zájemce o olejomalbu nezbytné. U barev je dobré, když je k dispozici více odstínů, štětce je lepší mít v různé velikosti, od širokých až po úzké. Ve výbavě výtvarného nadšence nesmí chybět hadr, terpentýn, špachtle a nějaký ten stojan také není na škodu.

Co je při malování nejtěžší? Asi jako u každé činnosti, poznat okamžik, kdy přestat. Říká se, že se tak má učinit v nejlepším. Ale přijít na to, co je nejlepší, a nemít touhu pokračovat – a tím dílo zničit, to je teprve umění…

David Hron s Evou Erbsovou připomněli blížící se noc Kostelů, jež bude zahájena 27. května od 17:00 v husitském kostele na Náměstí barikád. Poděkovali autorce Zuzaně Gruberové za výtvarné zpracování jezdecké sochy od sochaře Bohumila Kafky na Vítkově. Její umělecká parafráze známé jezdecké sochy znázorňující Jana Žižku z Trocnova byla použita pro výsledný plakát na akci Husitský Žižkov. Kromě zmíněných budou mít přednášky i moje maličkost, dále J. Lajda či Aleš Mrázek, který páteční přednáškový blok uzavře a sobotní dopoledne od 10:00 zahájí. Těšit se lze také na osobitou hudbu A. Kirilova, v sobotu pak na gulášek ve chlebu z nedaleké restaurace, na možnost vlastní výtvarné tvorby v přírodě, a aby každý věděl, co má na triku, obstaral David Hron desítky bílých triček, na něž si v neděli budou moci zájemci namalovat, co hrdlo bude ráčit.

Všichni, kdo budou mít chuť alespoň se na chvíli během bohatého programu od 27. do 29. 5. stavit, jsou srdečně zváni. Věřím, že počasí nám bude, jako správným bláznům, nakloněno, a již se velmi těším.

Autorem článku: Marek Řezanka 

 

Pozvánka
Výtvarného SIGu na květnovou přednášku

 

Kontrasty Výtvarného SIGu:

Dne 20. 4. 2011 proběhla v prostorách Komenského síně již čtvrtá přednáška v rámci Výtvarného SIGu. Malíř a přednášející v jedné osobě, pan Václav Benedikt, se tentokrát věnoval kontrastům. S potěšením konstatoval, že i při absenci některých stálic z řad posluchačů, počet zájemců o jeho přednášky výrazně stoupl. Mezi pravidelné návštěvníky cyklu přednášek k současným trendům v olejomalbě patří dámy Gruberovy, kde Jana s Aničkou pokaždé udivují svým nesporným talentem. Dále se účastnili například Honza Marek, Ondřej Vít, Eva Vopálková, Mária Borzová, Roman Archman, Markéta Erbsová s Martinem Houškou, paní Čermáková či architekt, pan Miroslav Diviš, který na přednášky dorazil poprvé. Bylo znát, že takto strávený večer považuje za vydařený, z čehož měl radost nejenom on, ale samozřejmě i přednášející. Až z Ameriky si dorazila poslechnout něco o kontrastech paní Bémová.

Ještě, než se svým milým hostům začal pan Benedikt věnovat a zasvěcovat je do tajů kontrastů, ujal se krátkého projevu duchovní husitské církve, na jejíž půdě SIG úspěšně klíčí a roste, David Hron. Připomněl, že koncem května, od pátku 27. proběhne již poněkolikáté tzv. Noc kostelů, kdy budou svatostánky pro veřejnost otevřeny až do půlnoci (Česká republika, Slovensko, Rakousko). Navíc na zájemce čekají nabité kulturní programy. Konkrétní akcí Husitský Žižkov na Náměstí barikád v Praze, kterou Husův sbor (tamější farářka Alena Mynaříková a jáhen David Hron)  a Výtvarný SIG spolupořádají, se rozeběhne blok přednášek doktorandů z Filosofické fakulty i Teologické fakulty – (Milan Šimek, Aleš Mráz) - na téma Jan Hus a husitství, hudební vstupy obstará mimo jiné písničkář a skladatel Saša Kirilov. O víkendu navážou další odborné přednášky, příspěvky, čtení textů, jež budou inspirací k výtvarnému zpracování, bude se malovat, kreslit, dojde i na verše. Duchovní strava zaměřená na rozjímání De ecclesia (o církvi) bude doplněna o stravu materiální, aby nedošlo ke zbytečným ztrátám na životech. Také vzpomínka na hrůzu upalování se ponese ve smířlivějším duchu a jedinou obětí, kterou budou olizovat „očistné“ plameny, budou špekáčky. Nezbývá doufat, že se počasí nezkazí a bude bohulibé činnosti v podobě sklubování rozmanitých pohledů na historii se současným výtvarným uměním přát. Jezdecká socha na Vítkově bude bohužel stále zahalena. Toho však bude využito k prostoru pro fantazii na pomyslnou novou podobu této sochy a nejzajímavější nápad bude v keramické dílně zhmotněn. V neděli pak dojde i na dramatizaci, a to Basilejského koncilu. 

Malíř Václav Benedikt zahájil přednášku o kontrastech připomenutím několika nezbytných zásad, bez nichž se „umění tvořit“ neobejde. Člověk by měl mít jasnou představu o motivu, jenž chce vyobrazit. S tím souvisí zlatý řez, výběr podmalby a lazury (tenké vrstvy barvy). Důraz kladl na provázanost a vyhýbání se takzvaným hluchým místům. Malování obrazu není natíráním plotu a neodehrává se v jednosměrných tazích štětce. Jednotlivé motivy by měly být smysluplně provázány, jinak se kompozice tříští a trhá. Barvy by měly na sebe plynule navazovat jemnými odstíny, tzv. valéry. I když se rukou zakryje část obrazu, neměla by ohluchnout, měla by mít stále co říci, měly by z ní vyzařovat dynamika a kontrasty. Těch je nepřeberně. Mezi hlavní patří kontrast studených a teplých barev, kdy teplé vystupují do popředí, studené jim pak „kryjí záda.“ Neméně důležitými jsou kontrasty světlých a tmavých odstínů a kontrasty tvarů. Pár tahy tužkou po papíře pan Benedikt nastínil, jak docílit kontrastů například u malby zimní krajiny. Holý strom bude provázán s temným nebem na pozadí. Hlavní scénu je možné doplnit o další prvky a kontrasty. V současnosti již malíři neusilují o vystižení imaginární hloubky, ale zaměřují se na dvourozměrnost obrazu s tím, že se věnují jeho plastičnosti.

Nejlépe se vše ukazuje na konkrétních příkladech a těch měl malíř Benedikt požehnaně (práce Jany a Aničky Gruberových, Evy Erbsové, Taťány Khorké). Demonstroval na nich provázanost jednotlivých motivů, hru s kontrasty, volbu barev. A jemnost, jež je pro výtvarníka zásadní. Pro začínající umělce by mělo platit, že obraz založí v podstatě na jedné barvě a jejích různých tónech. Do experimentování s křiklavou škálou barev by se měli pustit už ti, kdo tohle mají zvládnuté a zažité. Člověk by měl být schopen při komunikaci se svým obrazem určitého odstupu. Dokud se na něj dívá, je s ním spjat jako novorozenec s pupeční šňůrou. K jejímu přestřižení je třeba obraz zahalit, otočit ho k sobě nepomalovanou stranou, nedívat se na něj. Na závěr přednášky nechal pan Benedikt všechny zainteresované nakreslit na jeden papír jakýkoli kontrast. Vzniklo dílko, kde malíře nejvíce potěšilo, jak všichni respektovali prostor toho druhého a vhodně navazovali svými představami. Kouzlo nechtěného odhalil například vystínovaný kroužek, kde se objevil motiv tváře, aniž s ním výtvarnice počítala.

Ještě před závěrečným květnovým víkendem, kde kresby a malby naváží na Noc kostelů, se uskuteční přednáška Výtvarného SIGu zaměřená na praktické části malby. Tomu, kdo je napnutý, co se na ní bude dít, lze prozradit, že uvidí, jak se napíná plátno, probere se výběr barev, pohovoří se o výhodách a nevýhodách barev syntetických i přírodních a pozornost bude věnována i hadru, jehož role je při malbě nezanedbatelná a mnohdy klíčová.

Nezbývá, než nám všem popřát vydařené slunné květnové počasí, aby po Noci kostelů kvetla symbióza myšlenek a výtvarničení, kde se neničí, ale tvoří.

Autorem článku: Marek Řezanka

 

 

Pozvánka
Výtvarného SIGu na přednášku o barvách

 

Barevná tvář výtvarného SIGu:

Dne 23. 3. 2011 proběhla v Žižkově sboru v Komenského síni další z přednášek malíře Václava Benedikta, tentokráte věnovaná barvám. Jednak jejich výběru, dále pak jejich míchání, nanášení a kombinaci. Ještě než se ale barvy dostaly ke slovu, byli účastníci Výtvarného SIGu duchovním Davidem Hronem a zakladatelkou tohoto SIGu a členkou Mensy ČR Evou Erbsovou pozváni na květnovou Noc kostelů a následný víkendový workshop.

Noc kostelů je akcí překračující hranice vyznání (Bůh je koneckonců jeden) a je to jedinečná příležitost, jak si prohlédnout nejrůznější kostely (ať už katolické, evangelické či husitské). Kromě toho, že 27. května otevřou kostely návštěvníkům svou náruč, budou na ně čekat různě poskládané programy v podobě nejrozmanitějších přednášek (o architektuře, historii, atd.). A protože víra a umění mají k sobě velmi blízko, ponoří se účastníci SIGu 28.- 29. května do malby. Tematicky budou jejich díla věnovaná Mistru Janu Husovi a jeho době. To ale neznamená, že každý bude malovat hranici či jednookého Žižku uprostřed válečné vřavy.

Pomalu si mohou všichni, kdo se zúčastní, shánět potřebné propriety, štětce, barvy, plátno, neodmyslitelný hadr, který je podle slov pana Benedikta nejlepším přítelem každého malíře. Pan Benedikt pak poradí, co by bylo ještě vhodné doplnit, co použít spíše – a co raději nepoužít.

Jak řekl David Hron, nepůjde o žádný dogmatický koncil, kde by byl každý, kdo nesouhlasí buď s Husem samotným, nebo neuznává husitské hnutí, upálen nevraživými pohledy. Naopak. Rozmanitost názorů je vítána. Půjde celkově o připomenutí určitého velmi dynamického období v kontextu různých událostí. Pro někoho bude například překvapením, že Mistr Jan Hus žil ve stejné době jako Johanka z Arku. A že i když oba za své ideály skončili na hranici, Jana z Arku byla až fanatickou odpůrkyní husitství.

Bude velmi zajímavé pozorovat, co si kdo za námět pro svůj obraz vybere a jakou techniku pro jeho ztvárnění zvolí. Eva Erbsová se již pustila do nelehkého portrétu sochy uznávaného sochaře Františka Bílka. Bylo by trochu tristní, kdyby se sešlo vedle sebe třeba deset Husů, navíc všichni v podobné pozici. Tomu ale nápaditost tvůrců jistě zabrání. Lze se tak těšit nejen na výjevy válečné, ale i na zátiší typická pro první polovinu 15. století, na zbraně, ale i nádoby a nástroje sloužící každodennímu životu.

Sám David Hron vytyčil tři tematické okruhy: Na hranici, Po hranici a Za hranicemi. Všechny se odvíjejí od momentu upálení Mistra Jana Husa. Za symbol tu slouží hranice. Nikoli v podobě čáry na mapě, ale myšlena je zde ta ze dřeva a klestí.

Svou přednášku začal malíř Benedikt rozdělením barev na základní (modrá, žlutá, červená), z nichž se skládají barvy další a na barvy studené a teplé. Jedním ze 7 hlavních kontrastů, jimiž se bude zabývat na další přednášce, je právě kontrast studených a teplých barev.

Kladl důraz na nanášení barev v lazuře, tj. v tenké vrstvě na velkých plochách. Stěžejní jsou lomené barvy, akcenty a detaily malby se provádějí až na závěr.

Vždy je třeba mít na zřeteli, jaká barva bude zvolena za základní. Její volba by měla být provedena s ohledem na celkovou kompozici obrazu a projevit by se měla již v podmalbě.

Během přednášky o barvách se rozvinuly dvě přímo filosofické debaty. Jedna se týkala nemožnosti absolutního zachycení barvy, druhá pak nemožnosti shodnout se na univerzálním pojmenování barev.

V prvním případě může za vše světlo. Barva je jeho funkcí. Problém ale nastává, uvědomíme-li si, že světlo je pokaždé jiné, nesrovnatelné. Jinak vypadají barvy za světla lampy v přítmí podkrovního bytu, jinak za jasného dne při průchodu skleněnou výplní oken, a tak dále. Když se pak přidá faktor, že obraz visí zcela jinde, než byl namalován, je téměř jisté, že návštěvník galerie bude vnímat barvy jinak, než autor, který dílo zachytil.

Ve druhém případě se pak jedná o skutečnost, jak sdělit komukoli, jaký typ barvy použít. Co si kdo představí pod „listovou zelení“? Listí má všechny odstíny zeleně. Nebo taková hrášková zeleň. Pan Benedikt zavzpomínal na hrášky svého mládí – a vybavila se mu jejich žluť. Vždy tedy bude skupina osob, která si pod určitým symbolem představí to samé, jiní, nezasvěcení, však mají smůlu. Člověku úplně vyvstal před očima obraz Eccova Viléma a Adsa, jak spolu vedou disputaci o symbolech.

Jedním z příspěvků debaty bylo, že každou barvu přesně určí tři čísla. Hodnoty odstínu, sytosti a světlosti.

Na závěr přednášky se pan Benedikt věnoval roli černé. Laik by měl být při jejím používání ostražitý. Černá totiž vyniká, dominuje a přebíjí. Může být i podmalbou, ale pak jde opět o celkovou kompozici díla. Pozoruhodné je míchání barev. Co třeba taková černá a žlutá? Někdo z nich udělá jen dva odstíny, jiný desítky…

Záleží samozřejmě, jak kdo malbou žije. Někoho uspokojí jeden obraz za uherský rok, pro jiného je to droga, již si dávkuje bez omezení a sedm obrazů za den nemusí být pro něho limitem.

Ukázalo se, že barvami lidé skutečně žijí, což se projevilo i v dosud nejintenzivnějších diskusích v rámci večerních přednášek. A již teď se je možno těšit, co přinesou dubnové kontrasty.

Autorem článku: Marek Řezanka

 

Pozvánka
Výtvarného SIGu na přednášku o barvách

 

Únorová přednáška Výtvarného SIGu

Dne 22. 2. 2011 proběhla v Komenského síni (náměstí Barikád, Praha) již druhá přednáška výtvarného SIGu, tentokrát zacílená na podmalbu. Přednášejícím byl opět malíř Václav Benedikt, který provádí zájemce o výtvarné umění přednáškovým cyklem, který má za úkol seznámit laiky i nelaiky s technikou olejomalby, aby jim přešla časem do krve a nemuseli na ni myslet (a že je třeba mít zažito mnoho momentů, z nichž o každém by mohla být samostatná přednáška, pan Benedikt v průběhu večera vypíchl).

Zmrzlí účastníci SIGu nejprve popili horký čaj nebo kávu, k tomu pojedli sušenky a slané tyčinky. O zázemí se starala spoluorganizátorka akce a členka Mensy, Eva Erbsová.

Václav Benedikt svou přednášku zahájil domácím úkolem. Kdo chtěl, mohl si v libovolném stylu a libovolné technice připravit nějaké zátiší a měl-li zájem, dostal zpětnou vazbu. Pan Benedikt u každého zdůraznil, co na kresbě oceňuje – rozvržení kompozice, náladu, použité prostředky, a zároveň upozornil na to, kam by se autor mohl posunout, na co by si měl dát pozor, co ještě nemá v krvi. Tu více provázat jednotlivé motivy, onde zase nestínovat jenom jedním směrem, tamhle použít větší kontrast pro vyniknutí jednotlivých objektů, tady sladit lépe teplé a studené barvy…

Samotná přednáška se věnovala podmalbě. Tedy prvnímu kroku pro vznik zdařilé olejomalby. Pan Benedikt se netají názorem, že z technik malby považuje olejomalbu za jednu z nejsnazších (oproti akvarelům, pastelům, atp.).

Důležitým krokem je vybrat pro ten který obraz správný podklad (plátno, dřevo, atd.) a ten si připravit. Má-li vzniknout například nějaká scéna na moři, dostane podklad zřejmě nádech v nějakých variantách modré. Jak se pan Benedikt zasnil o moři, poukázal i na možnost zájezdu k této vodní ploše – nikoli primárně za koupáním, ale za malováním. Při té příležitosti zavzpomínal na své cesty po Libyi, kde se desítky let držel u moci autoritářský režim a země bohatá na kulturní památky a oplývající možnostmi cestovnímu ruchu, tento ruch v podstatě bojkotovala.

Každá podmalba vychází z kompozice, jíž se Václav Benedikt věnoval v lednové přednášce. Už při podmalbě by měl mít člověk v hlavě zlatý řez, ústřední motiv kresby (malby) – a tomu podmalbu přizpůsobit. Jednou z metod podmalby je metoda „ala prima“, tedy příprava toho základního.

Velmi podstatnou roli pak hraje i výběr barev. Přednášející nostalgicky zavzpomínal na kvalitní vermeerky, co jsou z Německa, na dobu, kdy se rozmýšlel, zda vydat za kadmiové barvy sedm korun, nebo si koupit „obyčejné“ za koruny tři. Ukázal, které barvy vyschnou rychle a nejsou příliš kvalitní a komentoval i trend patrný všude a ve všem – z každé tuby již dnes vypadne známé a všudypřítomné „made in China“.

Po představení barev následovalo jejich nanášení na paletu. Nejde (či nemělo by jít) o náhodnou proceduru, měl by být dodržen jistý pozvolný plynulý přechod od teplých barev ke studeným a nedoporučuje se nanášení černé a příliš tmavých barev. Oproti práci s vodovými barvami či temperami se štětec před ponořením do nové barvy nevymáchá ve vodě – ani v terpentýnu (pak by byla barva moc „vodová“). Nejlepším přítelem malíře je v tomto případě hadr. Ten lze kromě vysušení a otření štětce použít i na plátno k tónování barvy, jejíž odstín lze diametrálně změnit. Vlastnost barvy změní samozřejmě i přimísení běloby, což malíř Benedikt názorně předvedl. Veliký důraz kladl na čistotu barev. Vše směřovalo k jedinému. Všichni z přítomných (většinou to byli ti, kteří navštívili již lednovou přednášku, ale někteří chyběli, a jiní zde byli prvně) si zkusili udělat štětcem s olejovou barvou první tahy. Eva Erbsová ukázala, jak držet paletu a štětec, aby umělecké dílo přišlo na svět tam, kde má, a ne na oblečení nadšenců pro výtvarné umění nebo interiéru Komenského síně.

Vznikla odvážná a veselá kompozice (kde převládly teplé barvy), za niž by se nemuseli stydět ani Kupka či Kandinskij.

Na díle bylo zajímavé především to, jak další v pořadí zareaguje na prvek, s nímž přišel jeho předchůdce, jak naváže, co doplní, čím kompozici obohatí, kam celou scénu posune. Byla to v podstatě taková malířská tichá pošta, kde jeden mohl myslet loď na vodě a výsledkem byla zahrada či něco úplně jiného. 

A na co se účastníci výtvarného SIGu mohou těšit v březnu?

Nevím, jaké bude počasí, možná ještě povládne tuhá zima. Ale třeba již začne propukat jaro ve své široké paletě tónů a odstínů. A do toho zazní pár slov o barvě a barvách z úst koho jiného, než malíře Václava Benedikta.

Autorem článku: Marek Řezanka

 

Pozvánka
Výtvarného SIGu na přednášku o podmalbě

 

Výtvarný SIG v Komenského síni

Dne 26. ledna 2011 proběhla v Komenského síni (náměstí Barikád, Praha) pod záštitou místního duchovního Davida Hrona přednáška malíře Václava Benedikta. Byla to první přednáška v rámci Výtvarného SIGu určeného členům Mensy ČR a dalším zájemcům o současné výtvarné umění, kterou započal celý cyklus, který by měl směřovat k osvojení si základních principů olejomalby.

Pozvánka
Výtvarného SIGu na přednášku o kompozici

Kromě duchovní stravy byly přichystány i šálky čaje či kávy (podle chuti). Teplý nápoj přišel v chladném lednovém večeru vhod.

Přednášejícím je malíř Václav Benedikt. Svou lednovou přednášku zacílil na kompozici jako takovou. Upozornil na nejčastější chyby, kterých se začátečníci v rozvržení kompozice dopouštějí (i na fakt, že i tyto chyby mohou být u mistrů záměrem, musí být však na první pohled jasné, že se jedná o záměr a vybočení ze standardu, a nikoli o náhodu a běžný postup).

Věnoval se tomu, jak vhodně objekty rozvrhnout v prostoru, jak nezačínat někde dole v rohu nepodstatnou věcí a k hlavnímu tématu se propracovat až nakonec, jak neumísťovat hlavní objekt do středu. Zaměřil se na tzv. zlatý řez, tedy to, co má vyniknout, působit, zaujmout na první pohled...

Soustředil se na současné trendy kompozice. Hned v úvodu předeslal, že se bude věnovat aktuálnímu výtvarnému umění a jeho trendům. Více než na hloubku se tedy koncentroval na plošné vyjádření. Nabádal k provazování objektů, kladl důraz na kontrasty.

Ještě než přednáška začala, dostali všichni přítomní zájemci o kurs výtvarného umění do rukou kresby Evy Erbsové (na její popud se celý Výtvarný SIG uskutečnil a díky úvodní prosincové debatě zájemců o něj získal ostré konkrétní obrysy, odkud kam by měl směřovat). K těmto kresbám se pan Benedikt několikrát během večerní přednášky vrátil a vypíchl body, které ho zaujaly, co považuje na Eviných skicách za zdařilé a na čem by se dalo ještě pracovat, co rozvinout.

Někteří účastníci SIGu s sebou měli připravené tužky (případně verzatilky atp.) a skicáky, tak si sami mohli hned vyzkoušet, o čem byla řeč. Čtvrtka papíru se začala dělit v určitém definovaném poměru, nikdo neumístil hlavní objekt v jejím středu a nikdo nedržel tužku dvěma prsty těsně u její špičky. Vznikaly kostelíky na pozadí, v popředí uzavřené kompozice čněl k zádumčivým mrakům holý strom s větvemi roztaženými v očekávání padajících vloček. Atmosféru pak vyplňoval jak čerstvě napadlý, tak zmrzlý a uleželý sníh.

Postupně se dostalo na různá zátiší. Důležité je se na něco zaměřit, definovat si objekt. Vybrat si ze změti věcí a scén právě jednu, která bude tužkou (či jinak) zachycena a zvěčněna. Kdo si pamatuje na pentalogii o básnících v Čechách s P. Křížem v hlavní roli, vybaví si, jak Kendy  použil palce a ukazováčky na obou rukách jako hledáček, v němž viděl to, co chtěl. Tak se kouká na svět kameraman, podobně se dívá malíř (kreslíř, atd.).

Ti, kteří kreslili, dostávali průběžně od pana Václava Benedikta zpětnou vazbu. Tu chtělo něco více provázat, tam zase zůstal prázdný nevyužitý prostor, který bil do očí, jinde chtělo zdůraznit bělost objektu ztmavením podél obrysových stěn, někde to volalo po přitlačení, jinde po lehkém náznaku…

Závěr večera patřil diskusi. Mimo jiné došlo na fotografie jako možné předlohy pro kresbu. Jedni je zavrhovali, že nezachycují realitu, ale vytvářejí realitu svébytnou, novou, odlišnou od reálného světa. Druzí však fotografie jako předlohy nezatracovali, upozorňovali na jejich plošnost a význam při výuce kresby. A nakonec, proč se nepokoušet o zachycení světa fotografie…

Na konci této přednášky bylo poděkováno jak malíři Václavu Benediktovi za nenásilně vedený vhled do světa kresby a malby, tak panu Hronovi, který zajistil Výtvarnému SIGu zázemí. Podle vlastních slov je šťastný, že Komenského síň mohla sloužit bohulibé činnosti, jakou výtvarné umění (pokud se umí) je a popřál všem účastníkům hodně zdaru na nelehké cestě k osvojení si určitých dovedností a případně k rozvinutí talentu. Sám věří, že se časem podaří zrestaurovat poničené stěny síně (patrné stopy pronikající vody v různě velkých skvrnách na zdi sice mohou podněcovat fantazii umělce, samotným zdem však příliš nesvědčí).

Někteří se šli po skončené přednášce ještě pokochat pohledem do Centra současného umění DOX.

Další přednáška proběhne ve druhé polovině února (kde se v rámci nezávazného úkolu objeví první výtvory některých účastníků kursu). Za sebe mohu říci, že se velmi těším.

Autorem článku: Marek Řezanka

 

Pozvánka Výtvarného SIGu na přednášku o kompozici

Rozhovor s panem Václavem Benediktem, který v roce 2011 povede v rámci Výtvarného SIGu Mensy ČR cyklus dvanácti přednášek zaměřených na výtvarné umění. Již tento prosinec pan Benedikt, dne 15. 12. 2010 od 18 hodin, uvede své tematické okruhy úvodní přednáškou v kavárně Nota Bene. S panem Benediktem jsem se sešla za sobotního odpoledne a položila mu pár otázek.

Dobrý den pane Benedikte, v prosinci s Vámi proběhne úvodní přednáška, na co konkrétně se můžeme těšit?

Přeji dobrý den, můžeme se těšit na přednášky o výtvarném umění, kde budu vycházet z teorie a zkušeností, které jsem za svůj život doposud nasbíral.

V čem vidíte hlavní sílu umění?

Umění prezentuje a určuje identitu národa, to je třeba zdůraznit. Zachovává kulturní hodnoty jako je například literatura, řeč, zvyky, tradice. Nejhlavnější věci přetrvávají. Čas je hlavní hodnotitel v umění jako takovém.

Jsou si geniální výtvarníci něčím podobní?

Myslím si, že jsou si podobní bezprostředností, lehkostí projevu, nemusí příliš kalkulovat, nemusí přemýšlet. Jednoduše řečeno, jde jim to samo.

Jaký druh malby postrádáte v současném umění?

V současné době postrádám jak expresivní tak lyrickou malbu, založenou na základech klasické kompozice, která vychází z přístupů, které nám byly po staletí vštěpovány. Měl by být vždy nějaký základ, od kterého se odrazíme a pak jej samozřejmě můžeme porušovat.

Vaše přednášky v rámci Výtvarného SIGu Mensy ČR budou tematicky zaměřeny. Co máte připraveno na leden? Tímto měsícem odstartuje Vašich 12 přednášek o výtvarném umění.

Na tuto akci se velmi těším. Na leden s Evou Erbsovou připravujeme téma kompozice, což je hlavní složka umění výtvarného, popřípadě i ostatních.

Na co kladete největší důraz při objevování a rozvíjení talentu?

Talent je pouze menší část úspěchu. Důležitá věc, jež je jednotlivci dána. Talent se musí rozvíjet a pilně na sobě pracovat. Talentovaný člověk nesmí talent zahodit a nechat jej usnout.

Bude možnost s Vámi zavítat do plenéru?

Ano, v květnu předchází teoretická příprava. Konkrétně do plenéru chceme vyrazit v červnu, včetně toho, že se propojí teorie s praxí. Je velmi důležité a intenzivní propojit tyto dvě hlavní věci. Kdo chce, může pod odborným vedením malovat.

Nemám příliš zkušeností s výtvarnou technikou, bude některá z Vašich přednášek zaměřena i na tuto oblast?

Ano, jedna z přednášek bude zaměřena na výtvarné techniky. Většina z připravovaných akcí bude spojena s praktickou ukázkou.

Kupříkladu já výtvarným talentem dvakrát neoplývám, ale přesto, myslíte, že mohu zkusit malovat?

Jsem přesvědčen, že ano. I netalentovaný člověk, který se prakticky pokusí věc realizovat, může obohatit sebe i ostatní. Zásadní je pro člověka přínos a prospěch. Především čas ukáže, jste-li dobrá či nikoliv.

Velmi Vám děkuji za příjemný rozhovor a těším se na brzké setkání.
Markéta Erbsová (marketa.erbsova@mensa.cz)

Rozhovor s Václavem Benediktem

 

Přednášky o současném výtvarném umění

Výtvarný SIG v roce 2011 pro Vás pořádá pravidelné přednášky jedenkrát měsíčně v Praze.  Naším hostem je známý výtvarník - malíř, kreslíř a grafik - Václav Benedikt. Základním tématem bude současné výtvarné umění s možností praktických ukázek. Těším se na Váš zájem :-)

Eva Erbsová
e-mail: eva.erbsova@mensa.cz

O SIGu

Výtvarný SIG byl založen na jarním celostátním setkání v krásné krajinné oblasti Kokořínsko. Ústředním tématem je výtvarná činnost. V budoucnu jsou plánované výtvarné výlety, výstavy, je možná i spolupráce s jinými SIGy ve vztahu k nově založenému Výtvarnému SIGu. Výtvarný SIG neobnáší jen malování a kreslení, ale i fotografování, ruční práce, organizační záležitosti jako jsou výtvarná setkání - plenér, prostory pro mensovní výstavu, přednášky hostů, apod. Proto jsou vítáni příznivci a nadšenci, poeti i prozaici :-) zkrátka členové, kterým je tento humanitní obor vlastní.

Zakládající členové:

Eva Erbsová, Petra Frumarová, Markéta Erbsová

Kontakt:

Bc. Eva Erbsová
e-mail: eva.erbsova@mensa.cz